Zdeňka Brychtová
Novinářkou nebo "herečkou"?
Profily na Fřesh Fl'esh Mag pod jejím editorským dohledem fungují v rámci možností spořádaně, přátelsky a zároveň profesionálně. Zdeňka Brychtová tak s naším "pacifistickým týmem" dělá každý den malý zázrak...
Galerie
Galerie
Galerie
Ačkoliv je rodilou pražačkou, podstatnou část života strávila mimo velkoměsto, v Lysé nad Labem. Na tamní základní škole a nymburském gymnáziu zjistila, že by ji bavila nejenom novinařina, ale taky život poblíž divadelních prken. Prozatím se rozhodla nerozhodovat se a oba zájmy skloubit. Momentálně tedy studuje Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze a v jejím druhém ročníku už má za sebou celou řadu zkušeností. Byla např. externí redaktorkou portálu webmagazin a v současnosti dělá eléva v Týdeníku Ekonom.
Vedle novinářských aktivit Zdeňka pracuje i relaxuje v Divadle Kámen. S tímto divadelním souborem se setkala na 79. ročníku festivalu Jiráskův Hronov a od té doby je jeho součástí. Kámen v jejím životě rychle zabral výrazné místo a přiměl ji dokonce i k úvahám o možnosti zkusit v budoucnosti divadelní režii. Kromě novinařiny ve škole i mimo ni a vášně pro divadlo stíhá navíc také sportovní šerm, ráda tančí, sem tam si zahraje něco na kytaru a má v úmyslu zkusit digitální fotografii. Prozatím si koupila zrcadlovku, tak snad nějaký čas ještě najde ... Pokud se chcete o tom, co Zdeňka dovede, přesvědčit naživo, zajděte se podívat do Divadla Kámen na její "paní s telefonama" v představení Zvěstování Bohunce.
ROZHOVOR
Celkem to šlape
Odkud se vzala ta volba vést vedle novinářského ještě divadelní život?
Na rady jednoho svého kamaráda jsem se před rokem o prázdninách vydala na festival amatérského divadla Jiráskův Hronov a tam jsem viděla Divadlo Kámen s Bohunkou. Fascinovalo mě, jak to představení celý Hronov rozdělilo do několika možných skupin, kdy jedni to nesnášeli, druzí to milovali, třetí to neřešili... Ale já už kdysi na základce hrála v divadle. Na Hronově mě pak pohltila ta divadelní atmosféra tak, že jsem se přidala do Kamene.
Takže "paní s telefonama" hrál už někdo před tebou? Já jsem byla překvapená a skvěle jsem se u ní pobavila. (smích)
Ano, hrála ji kolegyně Míša Krupičková, která pak ze zdravotních důvodů divadlo opustila. Ta postava může i nemusí působit komicky. Hodně to záleží na atmosféře, která zrovna v divadle je a tentokrát byla hodně "rozesmátá". Do té role jsem vpadla tak nějak nečekaně, takže zkoušky byly docela fofr... proto se mi možná daří ty repliky říkat tak rychle.
Kámen za ten rok ale stihl zabrat podstatné místo ve tvém životě. Takže kde bys jednou ráda viděla tu hlavní linku? Novinařina, režie ... nebo paní s telefonama? (smích)
No, v podstatě teď použiju klišé... prostě se pořád nějak hledám. Zkouším, co by mě doopravdy bavilo. Novinařina je fajn, ale jen v určitých okamžicích, když se nedostaneš do stresu kvůli uzávěrkám, zdrojům a nemusíš text 30x přepisovat. Takže ten stres je tam vlastně pořád. Divadlo takový stres není, ale zase je složité se někomu zavděčit. To je ale u novinařiny vlastně taky. (smích) Režii jsem kdysi chtěla zkusit, dokonce jsem chodila i na nějaké kurzy a padl i jeden pokus vytvořit si generační divadlo, kde bych režírovala, ale nakonec to nevyšlo... Poslední dobou mám ale pocit, že mě nejvíc baví vůbec sbírání zkušeností z různých oblastí... A paní s telefonama? Tu bych dělat rozhodně nechtěla, stačí mi, když se do ní mám vžít jednou za dva měsíce na představení. (smích)
Co si slibuješ od práce ve Fřeshi? Přináší ti spíš novinářské zkušenosti, nebo trochu nahlédnutí do kulturního prostředí... a dostáváš to, co sis představovala?
To je taky dost složité... Nejdřív jsem do toho vpadla tak nějak náhodou. Bylo to v době, kdy jsem měla pocit, že musím dělat všechno. Potom za mnou přišel Adam s nabídkou dělat editorku Profilů. Tak trochu jsem počítala s tím, že to bude záhul, že mi to nedá ani moc těch novinářských zkušeností, jako spíš manažerskou a organizační zkušenost, což mi vlastně vyhovuje. Už od gymplu jsem v sobě měla organizační ambice. Na Fřeshi mě baví, že reflektuje nezávislé, neznámé umění, protože už mě popravdě začíná dost otravovat naše komerční a nevyvíjející se kulturní scéna...
A jak poslušný jsme tým? (smích)
Vzhledem k tomu, že vás, profilových redaktorů, je zatím málo - pouhé dva páry, mám pocit, že to zvládáte dobře. Sice ne všichni plní to, co v daný čas mají, ale jinak si nestěžuju. (smích) Jde o to si na sebe zvyknout a vědět, jak kdo pracuje, aby se tomu mohla druhá strana taky třeba přizpůsobit. Myslím, že s většinou z vás jsme si na sebe už docela zvykli. Každopádně mám pocit, že to celkem dobře šlape. (smích)
